MASH-serial
Pilotní film, jehož výroba přišla na 250 tisíc dolarů (asi třetinová cena, za kterou dnes televize vyrábí jednu půlhodinou epizodu běžného seriálu) byl jako úvod k seriálu vysílán v září roku 1972. (Pilotní filmy bývají často uváděny samostatně na jaře; teprve podle ohlasu diváků je rozhodnuto, zda se na podzim začne vysílat seriál.) Časopis Time jej označil za jedno z největších zklamání televizní sezóny 1972-73. Žebříček společnosti Nielsen, zabývající se sledovaností, jej uváděl na čtyřicátém šestém místě z osmdesáti čtyř pořadů. Přesto se točilo dál. Po stanovišti 9 kolovaly řeči, že dokud se seriál bude držet v první padesátce, Silverman hodlá ve vysílání pokračovat. Nejprve bylo natočeno třináct epizod, pak devět dalších. Na konci dalšího roku si CBS vyžádala ještě dvě epizody a bylo jasné, že seriál bude pokračovat i v další sezóně.
Způsob natáčení M*A*S*He byl poněkud odlišný od zvyklostí v té době. Jeden den byl vyhrazen zkouškám, v dalších třech pak vznikla jedna epizoda. U klasických sitcomů ale byl postup zcela opačný - herci a štáb měli čtyři dny na přípravu a pak se epizoda v jediném dni natočila. Tradičně jsou situační komedie natáčeny na zvukové scéně, často před obecenstvem. Navíc se natáčelo na film, nikoli na videozáznam a poměrně hodně v exteriérech. I to bylo náročné a nezvyklé. Reynolds totiž požadoval, aby se v seriálu objevovaly helikoptéry, nákladní vozy, sanitky a nejrůznější druhy vojenské techniky a dbal i na odpovídající vybavení nemocnice.
Točilo se dvanáct až čtrnáct hodin denně. Na jednu půlhodinovou epizodu byly vyhrazeny tři až čtyři dny. Pracovní podmínky byly dosti náročné: v exteriérech trpěl štáb ve špatném počasí, bylo málo šaten a nevyhovující toalety. Hnusné bylo podle vzpomínek herců i kafe. Loretta Swit musela čelit problémům oběhového ústrojí, a tak nosila speciální punčochy a v pozdějších letech měnila těžké vojenské boty za tenisky, když neměla v záběru nohy. Celé díly musely být natáčeny na přeskáčku, podle dostupnosti Ranče, protože společnost Twentieth Century-Fox předalo toto území do vlastnictví státu Kalifornie, který z něj učinil státní park Malibu Canyon Creek. Místo tudíž nebylo k dispozici jen výhradně producentům.
